Stává se Vám, že když jste s druhými, tak i přesto se cítíte od nich vzdálení, že tam s Vámi nejsou?
Nasloucháme? Vnímáme? Jsme tam?
To co nás všechny hřeje u srdce je, když je někdo opravdu s námi. Vím, že s rodinou ne vždy máme hlukobé a krásné vztahy, ale i tak můžeme letost zkusit s nimi OPRAVDU BÝT. Projevit o ně zájem. Zeptat se rodičů jaké to měli se svými rodiči a v dětství, zeptat se tak i našich babiček a dědečků a zjistit, něco o nich i o Vás samých. Naslouchejte jim, odložte telefon a veškeré myšlenky na to, co by jste měli a buďte.

A když otevřete toto propojení můžete se obejmout. Obejmutí, které bude ZE SRDCE DO SRDCE. Než je obejmete, prodýchejte se, hluboký nádech a výdech, nechte jít veškerá očekávání a ve chvíli kdy je obejmete, vnímejte své srdce i jejich, jak se na sebe usmívají.
(Pokud s Vámi již nejsou, můžete obejmout sebe sama a to udělat ve svém nitru).
A pamatujte, pokud chcete udělat své okolí šťastné, pak je potřeba začít od sebe. Prvně vyživit sebe, a pak to zářit přirozeně do prostoru okolo. Pokud děláme prvně pro druhé, pak nezáříme a blízkým je to naopak líto, protože i oni stejně jako vy si přejí, aby tomu druhému bylo dobře.

Můžete se naladit do sebe s mou meditací.